Září 2018

MEIN KAUF(land)

3. září 2018 v 17:19 | Hannibal

Zdravíčko, dovolte mi Vám osvětlit, jak to chodí v jednom z řetězců supermarketů. Předem upozorňuji, že vycházím z vlastních zkušeností, které s Kauflandem mám, jakožto bývalý pracovník.

Ne, tomuto obchodu se nemstím, že by mě propustili, odešla jsem pokaždé sama. Dále si domyslete vše, co byste chtěli namítat, jelikož tímto článkem pouze stvrzuji, že už do toho nikdy nepůjdu. To by bylo dost "že" a nyní si dovolím Vám nastínit situaci.
Moje poprvé s Kauflandem proběhlo v roce 2016, v té době mi bylo 17 let. A ano, v té době nebylo možné v tomhle věku v Kauflandu pracovat. Pracovala jsem tam díky mámě a její kamarádce, která nutně někoho potřebovala.
V té chvíli jsem si byla plně vědoma, kde budu pracovat a co budu dělat. Také bylo jasné, že až v září budu chodit do školy, budu pouze na odpoledních ve vyhrazené dny. A tato zásada také byla plněna, víceméně.
Druhá etapa nastala v roce 2017, pro změnu také v období srpen - prosinec. Tentokrát ovšem bylo plánováno, že nebudu pracovat na pultech, ale budu se pohybovat na krámě a vybalovat. Nestalo se. K tomu se dostanu.
A konečně, v roce 2018, v době, kdy rozepisuji první část tohoto článku, ve stejný den, kdy jsem se rozhodla, že článek napíšu, jsem v Kauflandu zakusila svou druhou směnu a zítra očekávám už třetí v řadě. Ne, na to si nestěžuju, o tom mám doma jen blbý kecy.

Nyní si postupně probereme jednotlivé roky.



2016:

Tenhle rok byl poměrně v pohodě. Ano, chodila jsem domů utahaná, byla jsem protivná na svého někdejšího přítele a flákala jsem školu, ale oproti další rokům to bylo v pohodě.

Pamatuji si, když pro mě v deset večer přijel táta a já vždycky zahlásila, na jakou část bot jsem si vydělala. Když už jsem měla vyděláno na jednu botu, už to nešlo vzdát.

Ano, mým jediným důvodem, proč jsem tam začala chodit, byly boty. Drahý boty, na který jsem nechtěla peníze od rodičů. Nakoupila jsem si všechno, co jsem chtěla, spoustu knížek a konečně i svý vymodlený Steelky. Proto to bylo fajn. Mohla jsem si koupit věci, co chci nemusela jsem nutně hledět na to, že je to drahý a že to tím pádem vlastně nechci.

V tuhle dobu jsem už tam znala nějaké zaměstnance, takže ta práce byla o něco snažší. Na druhou stranu, úplně všichni znali mě, věděli, kdo jsem a dívali se na mou práci drobnohledem. Díky mami.

Jelikož věděli, jaká je moje máma, minimálně co se práce týče, docela si mě považovali a byli na mě milí. Minimálně tedy někteří zaměstnanci. U zákazníků už tohle tvrdit, celkem logicky, nemůžu. Zákazníci byli jeden velkej problém.

Nebudu si stěžovat na nic konkrétního, protože si moc incidentů z tý doby nepamatuju, naopak si dovolím vypíchnout jednoho dokonalý dědečka, kterej za mnou chodil každý čtvrtek. Jeho objednávku jsem si zapamatovala celkem rychle a on vždy vyžadoval obsloužení ode mě. Vyprávěl mi, že ho jeho vnučka bije, když nenakoupí podle seznamu. Nejdříve jsem si myslela, že si dělá legraci, ale když ho jednou doprovázela, celkem mi spadla brada a bylo mi ho hrozně líto. Ale náš zákazník, náš pán, musela jsem mlčet, ač mi její chování k němu přišlo proti srsti.

Tento příběh nekončil happyendem, bohužel jsem se po pár měsících dověděla, že pán má rakovinu a posléze na ní zemřel.

Kdybych měla svůj "pobyt" v roce 2016 shrnout, řekla bych, že to nebylo hrozný, ale nebylo to dobrý. Skončila jsem sama, jelikož jsem se chtěla více soustředit na školu, ale s mými směnami a únavou to nešlo skloubit.



2017:
Jak jen to říct slušně… Tenhle rok byl velmi… Nemyslím, že bez pejorativních výrazů ho dokážu popsat.

V tu chvíli mě do Kauflandu přivedla opět touha po nových věcech, třeba šatech na maturitní ples, ale byl v tom háček. Bylo mi řečeno, že nebudu vystavena přímému kontaktu se zákazníckem na celých 8 zdlouhavých hodin, ale budu si hrát s paleťákem, kuchat si prstíčky nožíkem a okukovat hezkého kolegu.

Ano, hezký kolega tam byl už v roce 2016, ale bohužel v říjnu minulého roku shodil vlasy. Krásný úsměv mu ovšem zůstal a já kvůli němu stále padám do kolen. Zdravíme Petra, též známého jako "dě… dívka pro všechno".

Vše se změnilo nedostatkem zaměstnanců na pultech, kde jsem nakonec znovu skončila. Nevadilo by mi to tolik, kdybychom na sobě nemuseli mít ty hrozné hábity a nepadmoucí kalhoty. A tím nyní nemyslím, že by mi vadilo, že jsou volné, tím myslím, že jste neměli šanci sehnat kalhoty na svou postavu, i když vážíte 45 kilo. Nejhorší jsou ale čepice.

Možná si říkáte, že si máme vzít vlastní kalhoty a neřešit, ale tak to nefungovalo. Museli jste na sobě mít bílé, volné kalhoty. Pokud jste neměli, tak všem bylo jedno, že zbývají už pouze kalhoty o velikosti 34, nebo o velikosti 60 (nepřeháním!). Museli jste v nich být, i když jste si nebyli jisti, že vám na tom zadku po dalším kroku ještě zůstanou.
Momentálně se ale nechci pohoršovat na oblečením, protože i když to byl problém, nebyl to problém tak rapidní, jako lidé kolem vás. Jelikož stále existují lidé, kterým pozice stoupne do hlavy, načež se z milých tetiček stanou odpornými čarodějnicemi bez kapky sebeúcty, nebylo úplně příjemné tuhle pozici vykonávat.

Momentálně trochu přeskočíme v ději, aby tato moje narážka nezanikla v textu: Dáma, o níž bude v následujících několika odstavcích řeč, se měla stát vedoucí pultového prodeje, což jsem se dověděla den poté, co jsem dala výpověď. Nakonec se jí, bohudík, nestala.

Budeme jí pro naše účely říkal paní Šebestová.

Tahle paní Šebestová je na místní pobočce vedoucí, kdysi se tedy jim říkalo vedoucí dne, dneska to jsou koordinátoři, či co. V můj osudný den práce nesla roli vedoucí dne a tudíž zodpovídala za správný chod pobočky. V pořádku.

Co ovšem není v pořádku je její chování. A to neříkám jen kvůli jednomu dni, ale když vídám, jak úsek, za který zodpovídá, vypadá, když ona mezitím, ještě se svou zástupkyní, vysedává na kafíčku v době, kdy NEMÁ pauzu, je mi smutno, jak je možné, že dochází k jejímu kariérnímu růstu.

A nyní už ke mně, protože jsem neskutečnej egoista.

Jelikož se jednalo o pátek, kdy je v obchodech největší nával, byla samozřejmě i na pultu fronta, ač já i kolegyně jsme se mohly ztrhat. Paní si stoupla k sýrům, ale Kaufland není Tesco, neplatí, že na každou část pultu je jeden zaměstnanec. Při návalu platí pravidlo jedné fronty, minimálně na naší pobočce.

My samozřejmě co nejrychleji pracovaly na tom, aby se fronta zredukovala, ale když jsem šla dát jiné zákaznici sýr, tato paní na mě začala křičet, že už tam stojí nějakou dobu. Nezlobte se na mě, ale když máte práce až nad hlavu, nemáte ještě čas zkoumat, že na sýrech je jeden další člověk. Další člověk, co vás bude v podstatě obtěžovat, protože práce u pultu není jen o obsluze, ale o tom později.

Jak jsem se zachovala? Správně. Vysvětlila jsem paní, že máme jen jednu frontu a že když chvíli počká, jen předám ten sýr nové majitelce a budu se jí věnovat. Paní na mě ovšem znovu zakřičela, že teda jednu frontu nemáme, nikdy jsme neměli a mít nebudeme. Tak jsem jí tedy chtěla, opět slušně, v klidu, vysvětlit, proč tomu tak je, ale jí všechno bylo jedno.

Nakonec si vyžádala moje jméno a šla si stěžovat na informace. Po pár minutách se přihnala paní Šebestová, zavolala si mou kolegyni, která mi dala zapravdu, že jsem nic špatného neřekla, zaúkolovala jí, ať se o paní postará a odešla.

Při odchodu na mě ovšem ukázala a zahlásila velmi arogantně a agresivně "MY si promluvíme" (přála bych vám slyšet mnou imitaci této věty). Já byla jako slzavý údolí, protože jsem nic špatně neudělala.
Slzavé údolí si srabácky došlo pro maminku, aby šla na pauzu se mnou a nasledovala konfrontace. Na kuřárně opět vysedávala paní Šebestová se svojí BFF a náš úchylný skladník. Přišla jsem tam, otevřela jsem si pití a ona začala, před lidmi mile, že to chce probrat. První, co mě zajímalo, byl ten tón, kterým se mnou mluvila. Jí to bylo jedno a začala mi nakládat, co zákaznice říkala. Moje verze jí vlastně nezajímala, pořád dokola opakovala"náš zákazník, náš pán" a když jsem řekla, že mi i kolegyně může dosvědčit, že jsem neudělala nic špatně, řekla, že jí žádný takový věci nezajímaj.
Tak v polovině rozhovoru jsem začala brečet, protože opravdu nemám ráda, když mě někdo obviní a bičuje, aniž by znal druhou stranu mince, ba dokonce tvrdil, že ho nezajímá.

Musím se přiznat, že ještě než se mi začalo opravdu špatně dýchat a skoro jsem se tam zadusila, jsem trochu hlas zvýšila. Ona mé "MŮŽETE SI KONEČNĚ POSLECHNOUT MOJÍ VERZI A JEDNAT SE MNOUT TAK AROGANTNĚ?" následně několikrát označila za drzost.

Možná si říkáte, že tohle je ještě v pohodě, že se vám to stává furt a já jsem jen přecitlivělá pipinka. Tohle není důvod mojí výpovědi. Teda ano, je, ale jen z části.

Paní Šebestová, jakmile odešla zhrzeně pryč poté, co jí někdo konečně řekl pravdu a ne jen sklopil hlavu, řekla jedné přísedící osobě, že kdyby tam neseděla moje máma, dá mi pár facek.

Dovolte mi nyní vysvětlit, proč jsem jednala tak, jak jsem jednala.


Se zákaznicí jsem komunikovala slušně, jako vždy. Ona udělalo gesto, ze kterého mi nebylo dobře, před zákazníky. Následně si nevyslechla mojí verzi a hned mě začala kárat. Odmítla se smířit s tím, že bych mohla mít pravdu a nezajímalo jí, že na to, že jsem se zachovala v rámci politiky firmy, mám svědka. Kdybych nebyla zaměstnanec, tak bych si na tu paní za po nějaké chvíli opravdu otevřela pusu. Následně mě paní Šebestová obvinila z drzosti, jednala se mnou povýšenecky, zněla opravdu arogantně (nejsem s jistá, jestli bych se na ředitelku taky naštvala, ale udělat to ta, alespoň bych to od ní chápala mnohem víc). A pak ty facky. Pokud mě někdo chce mlátit, aniž bych cokoli udělala, když je to můj nadřízený… není to trochu nevyrovnaný chování? Kdyby opravdu byla vyrovnaná, jak se ze začátku tvářila, dokonce kdyby měla pravdu, tak si nemyslím, že by označení za "arogantní" řešila tímto způsobem.



2018:

Moje cesta do Kauflandu tento rok byla velmi bolestivá, protože jsem si řekla, že Kaufland fakt ne. U nás ve městě ovšem nebylo možné si sehnat jiný přivýdělek, proto jsem nakonec spolkla své narušené ego a ve dvě ráno, lehce opilá, jsem se přes internet přihlásila.

Tyto události mám opravdu v živé paměti, proto se mohu vyjádřit hned k lékařské prohlídce, kterou absolvuji podruhé! V roce 2017 jsem na žádnou nebyla poslaná. To ovšem neznamená, že si nepamatuji, že jsem měla jít na prohlídku maximálně 5 dní od vyplnění prvních papírů. V letošním roce to trvalo rekordních 29 dní, než jsem vůbec byla objednána.

Jakmile jsem si přinesla papíry, bylo mi řečeno, že ještě ten den tam mám směnu. Zůstala jsem, nebudu odmítat peníze. Tentokrát si vydělávám na první nájemné.
Přišla jsem tedy na pult, chtěla jsem se převléct, ale hádejte co? Nakonec nedostanete od nich ani ty obří kalhoty. A já, nic netušíc, přišla v sukni. Stálo mě to 2 a půl hodiny obsluhování v sukni, protože mi úchylný skladník zatajil, že mám už dávno kalhoty na pekárně. Tak doufám, že se nejen jemu líbili moje kalhotky.
Na to, že nemají můj výpis z trestního rejstříku… slušný. Ale budiž, jednání nic moc, zkoumavé pohledy, to bych přežila, dokonce i s únavou jsem se smířila.

Mimochodem, novej šéf má pěknej zadek, tak jsem mu první den zkoumavé pohledy vracela.

Druhý den, tedy dnes, to bylo horší, protože se mi dostavila nevolnost. Ani Petr s dorůstajícími vlasy mě nemohl zachránit.

Prosila jsem ředitelku, zda by mě mohla pustit domů až přijde odpolední směna, jelikož mi není úplně dobře, ale odmítla. Zajímalo jí jen to, že jsem na sobě neměla 5 minut čepici.

Až doma jsem zjistila, což mi bylo oznámeno jako hotová věc, že mám ráno další směnu.

Nebo líp, v 10 hodin ráno se dozvíte, že máte směnu a odpoledne zjistíte, že jí máte jediní. Tohle je zcela běžné… ale hlavně, že na ranní směnu jich jde 7.

Moje pocity ohledně Kauflandu jsem se rozhodla shrnout na Twitteru pod heslem #Hannibalzapultem. Na Twitteru můžete tu práci poznat zase trochu jinak.

Než abych si otevírala word každý den a popisovala, co mi všechno provedli, přeskočím teď asi o měsíc a pustím se do druhé části článku. Křivdy budou, to jo, ale nyní trochu jinak.

Chci se na Kaufland podívat ze dvou úhlů - na pracovníky a na zákazníky. V této části se tedy pověnuji mému postoji k oběma stranám.



Zákazníci

Tady popíšu spíš takový manuál pro zákazníky, protože jsou věci, co štvou opravdu všechny zaměstnance a nemusíte se při nakupování přeci chovat jako absolutní čůráci, že jo.

1. Když my vás pozdravíme, je slušný, abyste tak pozdravili.

2. Neřvěte na nás, když tam jsme sami. Občas se stává, že jsme na směně ve dvou a jedna z nás má pauzu. Nebo si odskočila na záchod. Jsme lidi, potřebujeme vylučovat. A vy v práci taky máte jistě přestávky. V horším případě se stane, že jsme tam sami celý den, respektujte, že si kvůli vám opravdu nezlomíme všechny kosti, jen proto, že chcete 10 deka salámu.

3. Pokud chcete, abyste si mohli koupit cokoli… Nechte nás to nakrájet a neřvěte, že tam stojíte úpůl minuty. Stejně se pak rozhlížíte a nevíte, když se ptáme, jestli něco dalšího chcete.

4. Mluvte s námi. Já třeba špatně vidím a nepostřehnu, jestli kývnete, že je to všechno. A když, tak třeba nekýváte proto. Šetří nám to čas a hlasivky.

5. Pokud je někde chyba, vždycky se to dá vyřešit. A v klidu.

6. Ne, neopíráme se zástěrou o váhu, neobviňujte nás z toho. Jo a ta váha odečítá váhu kelímku/papíru, je to tam vidět, proto se prosím nerozčilujte, že "platíte za kelímek". Neplatíte.

7. Křičím na vás od sýrů jen jednou, pokud stojíte u salámů, když nereagujete, dostanete prostě to, co mám. Nemám na vás celý den, máme víc práce než jen obsluhování.

8. Ne, neumím ukrojit přesně 10 deka tvrdýho sýru z kola, co má víc než 5 kilo. Smiřte se s tím, nejsme tak šikovný.

9. Pokud neovládáte češtinu, slovenštinu, angličtinu, nebo lámanou němčinu, máte ten salám o 10 metrů dál zabaleej. Děkuju. Opravdu nerozumím ani vietnamštině, rumunštině, ani maďarštině a nebudu se jí kvůli vám učit.

10. NESAHEJTE DO PRDELE ZA TO SKLO, NEBO TEN NŮŽ, CO MÁM V RUCE SKONČÍ VE VÁS. JEŠTĚ JEDOU SE NATÁHNETE A BUDETE NÁM DO TĚCH VĚCÍ DLOUBAT UMAŠTĚNEJMA RUKAMA A PŘÍSAHÁM, ŽE SE NEUDRŽÍM. A většina ani nemá potravinářskej průkaz, kdybych pominula ty rukavice a že je to otravný….

11. Nenechávejte svý nevychovaný spratky hmatat, nebo ťukat do toho skla, my to pak musíme čistit a dostáváme za vás zjebáno.

12. Pokud je vaše dítě uřvanej, rozmazlenej spratek, co řve kvůli každý kravině, neberte ho do obchodu. Je slyšet na celej krám a fakt to není moc příjemný.

13. Nedělá mi problém dát dítěti párek do ruky, nebo vám dát ochutnat salám, ale alespoň si tam něco kupte, nechoďte se do toho obchodu jen nažrat.

14. A ne, nepamatuju si ceny a natož pak kody všeho, takže když na to třeba nevidíte a vidíte jen tu cenu, alespoň mi ukažte, co chcete. Ty ceny vidíte vy, ne my.

15. Jsem skřet, nedám vám ten stejnej salát z misky, co je dál. Fakt ne. Nebudu kvůli vám lézt celá do pultu a riskovat, že budu mít celý brejle od salátů, co děsně smrdí.

16. Nevím, co kolegyně dávala člověku před vámi nedám vám teda to samé. Musíte mi to říct.

17. Nevím ani kolik stojí brikety, lopaty, ani nic jinýho, co je na krámě. Dojděte si na informace.

18. Prosím, nekomentujte naše zadky, když jsme k vám zády, slyšíme.

19. Když vám dáme o gram čehokoli navíc, nechte nás prosím, neb prostě řekněte hned, že raději míň, ten gram salátu se fakt blbě odebírá.

20. Ne, mě nebude srát, když a Kaufland pošlete hygienu, protože jsem právě přešla ze salátů na maso a naopak.

21. Je jedna fronta, minimálně u nás, trvá to tak už celých 14 let, co tu ten Kaufland máme, tak mi netvrďte něco jinýho.

22. Když vám vadí, že je fronta, tak do ní nelezte. Stejně se většinou vracíte k pečivu, tak si nakupte jiný věci a pak se vraťte, ta fronta tam není pořád. Nebo, zase, je to vedle balený.

23. Nezahazujte nákupy do regálů, akorát nám tím přiděláte práci dvakrát, když to nechcete.Nebto dejte alespoň do lednic… do chladu. Nebo to doneste nám.

24. Zboží neobjednáváme my, kelímky, pytlíky, víčka taky ne, tak nenadávejte nám, že něco nemáme.

25. Když vám řeknu, že si s tím máte dojít na informace, nevyřeším váš problém. Nevím jak, oni jo.

26. Když přijdete za deset deset pro salám, nečekejte vstřícnost, když to kvůli vašim 10 deka salámu musím rozbalit a zase zabalit. A očividně to nestíhám.

27. Nevidím vás, to se sakra stává, tak otevřete pusu, nechoďte si rovnou stěžovat, šetří vám to nohy. Holt někdy musím uklidit, neb vybrat sýry.

28. Zrovna jsem to tam dala, viděli jste mě, tak se neptejte, jestli je to čerstvý. Ne vole, nechali jsme to pod pultem zkazit, sloupli jsme z toho vrstvu plísně a dáváme to do pultu.
29. Když tam stojíte tak dlouho, víte, že se můžete podívat na ty cedulky? Není to anglická, je to bok s česnekem, co vy nechcete, akorát ztrácíte čas. Natož když jsou fronty, prosím, buďte si jistí, co chcete, když si tam stoupnete a je na vás za chvíli řada, lidi si vaší vybíravost vybíjejí na nás.

30. Děkuji, na shledanou. To se občas taky říká.



Zaměstnanci

Na tohle jsem se těšila asi nejvíc.

Zaměstnanci Kauflandu se dají rozlišit do několika skupin, z čehož každý zaměstnanec spadá většinou do dvou z nich.

1. skupina: Pracanti

Tuhle skupinu mám ráda, protože ti lidi umí vzít za práci, vidíte je lítat po krámu, vždycky něco dělají. Tam, jak správnej řitolezec, dosadím mojí mámu a mýho oblíbenýho vlasáče.

2. skupina: Práskači

Definovala bych je jako bezpáteřní krávy, které práskají na všechny všechno, ačkoli to sami, dokonce v horší míře, dělají. Ale já nebudu bezpáteřní a neřeknu, kdo že si to k nám na maso chodí pro nejvíc masa a čeká na 75% slevy.

3. skupina: Velká huba keců

S těma se setkávám asi nejvíc. To jsou lidi, co sedí na prdeli na kuřárně, popíjí kafíčka, kouří, pak odnesou jednu bedničku, nebo vytřou na pultech a jsou neskutečně zničený, stahaný a všechno je bolí, protože pracujou nejvíc, trpí a tak.

4. skupina: Pokladní

Nemám ráda pokladní, protože přeci jen, můžou sedět, nemaj 8, střídaj se, pamatují si kod jen u pečiva, maj to tam dobrý. Relativně. Když na ně nikdo neprská. Ale chápeme se. Prostě jim závidím.

5. skupina: Vedoucí

Co si budeme… když je váš vedoucí debil, tak se vám nikdy nebude dělat dobře. U nás jsou vedoucí většinou hrozný osiny v zadku. Ano, jsou tam výjimky.



V každým obchodě se potkáte s někým, kdo bude neskutečně nesympatickej, já měla hodně velkou smůlu.

Měla jsem hodně nepříjemný kolegyně už na tom pultu. Nesnášela jsem většinu z nich, protože jsem na směně s nima byla za otroka. Tahala jsem sama fronty, obsluhovala jsem jediná, když mě pustili k úklidu a nemusela jsem obsluhovat, dostala jsem na práci to nejnechutnější.

Velkej shoutout jmenovitě Adéle, Sáře, tmavovlasé Báře, Aleně, Zdeničce, Davidovi, Lucce a Štěpánce, se kterýma jsem nechodila domů jako přejetá buldozerem a ty směny mě fakt bavili.
Naopak bych nejraději nakopala do zadku některý slečny, kterým jsem dala myslím dost najevo, jaký k nim mám vztah. Třeba by jim došlo, že v tý práci nejsou proto, aby se smáli lidem.

Pokud chcete, aby lidi, co dělají pod vámi, stále dělali pod vám a s křikem neutekli, chovejte se k nim tak. Neházejte na ně svoje vlastní průsery, neřvěte na ně bez důvodu, občas se na ně usmějte, starejte se o to, aby všichni měli rovnoměrně rozděleno práci, na nikoho si nezasedávejte, nemá to smysl. Ten Kaufland se bez takovýho šéfa nezboří, padne až vám ty dobrý lidi, co opravdu pracujou, utečou. A věřte mi, že to udělají.
Zaměstnanci nejsou otroci, takže pokud přijede nějakej pan Snídaně , neb pan Prstík, žerzej bude hodnotit vaší práci, tak jí alespoň dělejte a neproseďte hodiny na kuřárně, prej s papírama. A když už tam chcete sedět, tak si pod ruce dejte nějaký ty lejstra, ať se alespoň tváříte zaměstnaně.



Pro konkrétně naší paní ředitelku, jakmile zjistím, že za moje jednání má převzít zodpovědnost moje máma, která je tam od začátku, věřte mi, že neskončím jen u článku. Moje máma není já, nerozhoduje o tom, co já si myslím, nebo co já říkám, v tomto případě píšu.

Ta ženská se pro vás mohla ztrhat a vy to víte, jinak byste jí po pracovním úraze tak rychle netahali do práce, nevolala byste jí domů, jak moc jí tam potřebujete. Tenhle text se jí nijak netýká, pokud s ním budete mít problém, řešte ho se mnou, moje číslo máte stále v telefonu.

Jo a máte fakt rozkošnej knírek, just sayin'.



Znám vícero lidí, kterým Kaufland zničil zdraví. Takže hej, pokud chcete za 135 korun na hodinu, 8 hodit denně čelit stresu, zlým lidem, řvaní, pokud si chcete rozhodit metabolismus, bejt dehydratovaný (na krám si pití teď vzít zase nemůžete, ani v létě), 8 hodin bejt navlečený v teplým, neprodyšným hábitu, zničit si tam polovinu svejch kalhot, trpět nesnesitelnejma bolestma zad, to všechno, aby se to takhle opakovalo 5 dní s jedním dnem volna a pak zas dokola, pokud v sobě chcete vyvolávat chuť na sebevraždu, chcete si naprosto zničit pleť (fleky, pupínky, vyrážky, loupání kůže na neobvyklých místech, popraskaný ruce, puchýře), v tomhle případě je Kaufland pro vás to pravé místo.



A nyní, bloopers. Ach, bloopers jsou ve videích, tohle budou teda… "Roztomilé" poznatky?

Ano, uvozovky jsou na místě už kvůli první věci. Přikládám vám velmi chutnou fotku svých oteklých noho po 7 hodinách. Máte štěstí, že to nemůžete cítit. (Brzy bude doplněno.)



Něco pro ochránce přírody, všimli jste s toho sloganu "Z lásky k Česku", co mají na těch velkých plastových taškách? Ne? Přijde mi to celkem vtipný, no. A chudáci na Moravě a ve Slezsku, ty Kaufland asi nemá rád.



Teprve poslední den v Kauflandu jsem zjistila, jak se zavírají dveře záchodu. Celou dobu to tam tedy bylo takhle a dveře se drželi nohou.

Chtěla jsem na závěr přidat i fotku salátů z nějaké ranní, ale když ty saláty byly fakt extra výživný, nezbyl na to čas. A to můžeme v týhle situaci být rádi za Kaufland, jeden nejmenovaný obchod ani ty misky nemění, protože proč je měnit každej den, když je můžete vyměnit jen v neděli, že jo.

A na závěr, nedáte si trochu Ria Embrya?